TRAIL ANEB DÁLKY VOLAJÍ

Jak zpíval Wabi Ryvola ve své písni...... 

Slova této písně spolu s dálkou ve mně vždy probudila  nepopsatelné chvění.  Jakousi směs romantiky, klučičí touhy po dobrodružství, strachu z neznáma a odvahy jej překonat a nakonec chuti překročit alespoň trošku svůj stín. Jenže znáte to. Život si to zařídí po svém. Romantiku nahradí cynismus, touha po dobrodružství se usadí kolem pasu, strach z neznáma a odvaha jsou hrdinové na filmovém plátně a chuť překročit svůj stín je nahrazena nekonečnou únavou, kterou si často ospravedlňujeme svou lenost. 

Jenže ta touha tam někde pořád je. Pořád se ozývá. Slabě. Šeptem. Ale o to naléhavěji.... . Stačí ji jen uslyšet a poslechnout.... .    Tak to by stačilo. Dost filosofie. Vždycky máme možnost volby a vymlouvat se na život? To od nás není spravedlivé k samotnému životu.

 Myšlenku jet na trail s bivakem jsem měl v hlavě již dlouho, ale až události roků posledních mě donutily právě k zamyšlení nad tím, kam směřuji a proč a jestli to takhle chci. Tak říkám Jeníkovi u slivovice, pojeď na trail, koně ti dám. Vrátily se mi dvě slova. Tak jo.   Tak jsme prostě vyjeli. Je to prosté. Nasedláte, uvážete za sedlo krámy, co potřebujete nebo si myslíte, že budete potřebovat, všechno pořádně utáhnete a jedééém. A věřte nebo ne, takhle jednoduché to je. Koně cítili, že se děje něco vyjímečného a asi nebude jen dlouhá práce, co znají. Chovali se tedy důstojně a tiše vědomi si své důležitosti. Konečně bylo vše naskládáno, dotaženo, překontrolováno a mohli jsme vyrazit. Nejeli jsme daleko, protože jsme vyjížděli odpoledne, přesto jsme našli místo opuštěné a dorazili na něj za hlubokého soumraku.                                                                                                                                                 Tak jo. Uvázat koně, připravit provazovou ohradu, sházet z koní věci a sedla, připravit si celtu nad sebe i pod sebe, uklidit si sedla, připravit spaní, konečně rozdělat oheň a ucmudit si něco k večeři. V tuto chvíli jsme si uvědomili, jaké máme štěstí. Neprší, je poměrně teplo a dřeva na oheň je kolem dost. Kluci se pasou, vypadají spokojeně, jen fenečka,  co se k nám přidala cestou, je trošku znervózňuje. Myslím, že ona se bála víc. Přichází noc. Honem do spacáků a spát. K ránu je zima, ale nevadí, ještě si dospíme a vylézáme do hezkého časného rána. Zkontrolujeme koně, rozděláme oheň. Hezky nás hřej. Zbyl nějaký čaj z večera a  ještě je v termosce teplý. Hurá, nemusíme vařit  vodu.  Po snídani zabalíme, šup se vším na koně, všechno pečlivě srovnat a utáhnout a můžeme vyrazit dál. Byla zima, tak se kluci tuží, aby se zahřáli, a další den v sedle je před námi. Počasí je na nás hodné, máme krásně a všechno kolem zlátne do podzimu. Po celém dni se pomalu vracíme k domovu. Utahaní, ale spokojení. Byli jsme na trase a svět byl zase na chvíli v pořádku......

Na další fptky koukněte v galerii....

.