POJĎME JEZDIT JINAK 7 - shromáždění

V našem seriálu se dnes budeme zabývat poslední fází výcvikové škály a tou je shromáždění. Pokud jsme v dosavadní přípravě koně nezanedbali žádnou důležitou fázi, dopřáli jsme koni dostatek času na psychické i fyzické dozrání a měli jsme na paměti, aby naše práce probíhala v pozitivním duchu a ne za skřípění zubů a v atmosféře “kdo z koho”, pak můžeme nyní od svého koně očekávat vstřícnost a fyzickou připravenost na to, aby jeho jezdecké kvality dosáhly nejvyšší možné úrovně.

Samozřejmě nemůžeme od každého koně očekávat, že bude zvládat nejvyšší drezurní lekce. Na schopnost koně dostat se až na nejvyšší úroveň má kromě stavby těla velký vliv i jeho temperament a ochota k práci, ty dokonce dokážou vyvážit i některé nedostatky v jeho exteriéru. Na tyto psychické kvality koně má velký vliv jeho jezdec, mnoho velmi obtížných koní se pomalou trpělivou prací může dopracovat úrovně, která u nich byla dříve nemyslitelná a naopak mnoho koní zpočátku nadějných a ochotných bylo otupěno a znechuceno přehnanými a předčasnými požadavky - vidíme to kolem sebe dnes a denně. Pokud se chceme zabývat shromážděním, zjistíme, že bez těchto “vnitřních” kvalit ničeho nedosáhneme. Kůň, který nebude ochotný a vstřícný, vám pravé shromáždění nenabídne. Osvědčený systém výcviku “nakopni a drž” vám v nejlepším případě vyrobí koně v absolutním vzpřímení - vzpomeňte si: krk je zkrácený a přehnaně vzpřímený, hřbet ztuhlý a prohnutý, záď málo aktivní a jakoby za koněm. A čím více budete pobízet proti vydržené ruce (ještě třeba posílené průvlečkami), tím bude kůň tužší, otupělejší a místo shromáždění docílíte jen jeho zkrácení.

Co to vlastně znamená, pokud se řekne “shromážděný kůň”? Jak už samo označení napovídá, jedná se o to, že kůň je schopen shromáždit (dalo by se říci i soustředit) svou sílu a dát ji k dispozici svému jezdci. Shromáždění přitom není nějaký absolutní stav, jeho stupeň je proměnlivý a závislý na fyzických předpokladech koně, stupni jeho vzdělání a požadavcích jezdce. Jiný stupeň shromáždění předvede kůň například v dovnitř pleci coby shromažďující lekci, při které se více ohýbá a pracuje vnitřní zadní noha, a jiný pak v piafě coby vrcholu shromáždění. Shromáždění má tedy rozdílnou kvalitu, pro kterou platí celkem jednoznačné posouzení, a to je stupeň ohnutí horních kloubů zadních končetin koně. Tato schopnost je koni vrozená (nakonec celá drezura pracuje pouze s vrozenými schopnostmi koně, jen je rozvíjí a kultivuje), už mladý neobsednutý kůň při hrách ve výběhu podsazuje a snižuje záď. Naším cílem ale je, aby tuto schopnost dal kůň na požádání k dispozici svému jezdci. Kůň ve shromáždění má díky většímu zaúhlení horních kloubů zadních končetin záď níž než předek, jeho hřbet se směrem k zádi snižuje (nebo naopak: říká se, že kůň je “do kopce”, myšleno od zádi k předku). Rovnováha koně je posunuta na záď, odlehčuje se předek, díky čemuž mají přední nohy větší volnost pohybu. Zadní nohy kráčí výrazně pod těžiště koně a jsou ve svém pohybu aktivní, mají méně prostoru, ale o to více akce (tzn. zvedají se výše od země). Krk je vzpřímený, ale ne zkrácený. Horní linie krku je po celé délce rovnoměrně vyklenutá, svaly na dolní linii krku nevystupují. Hlava je mírně před kolmicí nebo na kolmici. To jsou vnější znaky shromáždění. Jako jezdec máte pocit, že je váš kůň schopen okamžitě splnit každý váš požadavek a to na tu nejjemnější pomůcku. Vzpomínáte si na přirovnání prostupnosti k dokonale kulatému míči? Právě správným shromážděním získáme maximální prostupnost, kdy nám bude stačit ten nejmenší podnět k tomu, aby se míč dal do pohybu kterýmkoliv směrem. Přilnutí koně je měkké a poddajné, v žádném případě nedosáhneme shromáždění tím, že se ho budeme snažit držet rukou ve vzpřímení - naopak, impuls musí přijít od zádě a teprve následně se kůň vzpřímí. Drezurní ježdění podle klasických principů dokonce používá tzv. poklesnutí ruky (descente de main), kdy např. v piafě jezdec nechá prověsit otěže a kůň přitom v nezměněném držení těla dál piafuje.

Abychom mohli po koni požadovat shromáždění, musí být na tyto požadavky dobře připraven. Kůň musí úspěšně projít všemi stupni výcvikové škály. Když to vezmeme popořádku: není možné dosáhnout shromáždění bez uvolnění. V kapitole o kmihu jsme si sice říkali, že v této fázi se poněkud zvyšuje tonus svalů, v žádném případě se ale nejedná o ztuhlost koně. Jde o pozitivní napětí svalů, bez kterého by kůň nebyl schopen podat sportovní výkon. Principem uvolnění je, že svaly pravidelně střídají fázi uvolnění s fází napětí, a to v souladu s průběhem pohybu.Tento základní požadavek na uvolnění zůstává i ve shromáždění zachován. Bez něj nedosáhneme správného přilnutí ani dalších fází škály a pokud se nám to doteď dařilo maskovat a “lakovat na bílo”, tak v pokusech o shromáždění to nekompromisně vyjde najevo. A kromě toho je tu i čistě zdravotní hledisko: totiž pokud nebude kůň uvolněný, stálé nepřiměřené napětí jeho svalů způsobí jejich přetížení s následnou bolestivostí a ztuhlostí - koně s těmito problémy prostě neshromáždíte, a to zcela logicky: shromáždění totiž vyžaduje, aby kůň opravdu “zabral” - taky nezaberete, pokud vás bude bolet celý člověk! Dalším bodem škály je přilnutí - jeho podstatou je (jak si možná vzpomenete) umožnit energii vycházející z dopředného pohybu odrazit se zpět skrze prostupný týl a právě ve shromáždění tuto energii soustředit v podsazení koně. Pokud nebude přilnutí v pořádku, energie k zádi koně vůbec neprojde a kůň se nepodsadí. Pozorný čtenář si jistě vzpomene i na pojednání o kmihu, kde jsme mluvili o rozvoji posuvné síly a o jejím významu právě pro pozdější shromáždění. Jen pro připomenutí: jde o to, že ježděním v kmihu a dostatkem času, který této fázi věnujeme, jsme posílili svaly zadních nohou zodpovědné za posun koně - rozvinuli jsme posuvnou sílu koně. Tyto svaly mají kromě posunu ještě statickou funkci - udržují zadní nohu v pozici nutné pro nesení hmotnosti ve fázi podpěru. Čím jsou tyto svaly silnější, tím větší mají schopnost udržet končetinu ve fázi podpěru v pokrčené pozici - zvyšuje se síla nosná. Je to stejné, jako když my se pohybujeme v podřepu - tato pozice je velmi namáhavá, ale pokud jsou na ni svaly dostatečně připraveny, umožňuje nám se daleko efektivněji odrazit. Proto se také shromáždění přirovnává ke stlačené pružině. A konečně narovnání: ani bez něho se nedopracujeme shromáždění, protože narovnání nám zajistí stejnoměrné zatížení obou zadních nohou koně a právě to budeme nyní nutně potřebovat, abychom mohli po koni požadovat větší přesunutí váhy právě na zadní nohy.

Shromáždění v tom nejčistším slova smyslu by mělo být doménou drezurního ježdění. Bohužel skutečné shromáždění příliš často neuvidíme, a to ani na drezurách vysokého stupně. Touha po rychlém dosažení úspěchu, podporovaná i ekonomickými zájmy, spolu s nekritickou snahou uspokojit poptávku, která si žádá spíš show než virtuozitu nedávají koním ve sportu příliš dobrou perspektivu. Jen málo koní má šanci projít dostatečně dlouhým a nenásilným výcvikem a jen málo koní pohybujících se přirozeně a harmonicky uspěje v konkurenci bombastických výkonů koňských artistů (mimochodem většinou obětí svého talentu), jejichž jezdci například ani nejsou schopni vysedět jejich klus. Shromáždění je zaměňováno za absolutní vzpřímení, při němž kůň chodí s prověšeným hřbetem, příliš zkráceným a tuhým krkem a zadníma nohama za tělem.  Rovněž koně ježdění dlouhodobě v rollkuru vykazují podobné problémy: ztuhlý hřbet, zalomený krk, hlava za kolmicí a málo aktivní zadní nohy - to všechno koně fyzicky poškozuje, zhoršuje jeho jezditelnost a způsobuje zdravotní potíže. Ale schopnost shromáždit se není důležitá pouze pro drezurní koně. Parkurový kůň by měl mít kvalitní cval a měl by být schopen zkrátit nebo prodloužit délku cvalových skoků, aby dokázal přijít k překážce ve správné odskokové vzdálenosti. Aby byl schopen dobře odskočit, musí dokázat zkrátit cvalový skok bez toho, aby padal na předek. To může udělat jen jediným způsobem, a to podsazením a shromážděním, přestože pracuje ve vyšším tempu než drezurní kůň.

Ukazatelem kvality shromáždění (a tím i vlastně celého dosavadního výcviku) a také jejím nejvyšším stupněm je piafa (pokud budeme uvažovat o sportovní drezuře, jinak koně Vysoké školy pracují v ještě vyšším shromáždění, kdy už je celá hmotnost na zádi, což umožní koni předek úplně zvednout - pozor, není to žádné vzpínání, kůň opravdu “sedí” na zádi!). U správné piafy uvidíte všechny znaky shromáždění: snížená záď, a to díky zvýšenému zaúhlení kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů zadních nohou, přidává se i lumbosakrální kloub spojující bederní a křížovou část páteře. Díky tomu se zadní nohy pohybují směrem pod tělo koně. Předek koně je zřetelně výš než jeho záď, přední nohy jsou ve fázi podpěru kolmo k zemi. Krk je přirozeně vzpřímený, týl je nejvyšším bodem a hlava mírně před kolmicí. Mnoho fotografií i z velkých mezinárodních závodů však ukazuje trochu jiný obrázek: koně na předku, přední nohy zakročené, vysoká záď, švihající ocas, snížený týl a hlava za kolmicí. Dobrá piafa zraje roky a dobře připravený kůň ji v podstatě nabídne. Pseudopiafa je vynucená silným protipůsobením pobízejících a vydržujících pomůcek a spíše než k drezuře má blíž k cirkusovému kousku.

Jak tedy dosáhnout shromáždění? Především zapomeňte na to, že shromáždění dosáhnete stálým pobízením proti vydržené ruce. Samozřejmě impuls vpřed je důležitý, ale už od začátku celého výcviku pracujeme na tom, aby kůň převzal zodpovědnost za to, jak se pohybuje, čili žádné bezduché okopávání, žádná pobídka co krok - tím se kůň jen otupí a pro zvýšení účinku budete potřebovat stále větší tlak, ostřejší šporny atd. Posunutí holení při pobídce poněkud dozadu vám pomůže zaktivizovat zadní nohy a “přivolat” je pod tělo koně. Citlivý neotupený kůň zareaguje napřímením a snížením zádě, případný impuls dopředu je zachycen citlivou rukou, zpracován a opět uvolněn, aby kůň pochopil, že žádoucí je reakce “nahoru” místo “vpřed”. Opět žádný vytrvalý tlak na otěži, o tahu zpět ani nemluvě. Pochopení a fyzické zvládnutí shromáždění koni usnadníme ježděním shromažďujících lekcí, jednou z nejhodnotnějších je dovnitř plec v klusu, ale i cvalu. Při ní je trup koně posunut nad vnitřní zadní nohu, která tím pádem přebírá větší hmotnost a tím se shromažďuje. Důležité je dbát na pravidelný takt (jakákoli nepravidelnost, “pokulhávání” svědčí o neuvolněnosti) a na spíše pomalejší, ale pilné tempo. Také je třeba pohlídat, aby kůň neuhýbal zádí ven, čímž se snaží usnadnit si práci. Dobrým cvikem pro získání nebo zlepšení shromáždění (a zároveň i jeho testem) je couvání. Při správném couvání kůň nesnižuje krk, není za kolmicí, jeho záď je snížená a aktivně kráčí v pravidelném nohosledu (diagonální nohy současně), musí to vypadat, že záď táhne předek koně směrem vzad a ne že předek tlačí záď před sebou - z toho vyplývá i to, že správné couvání je vždy rovné, zatímco když pohyb vychází od předku, záď se snaží uhýbat na stranu. Také dobře ježděné přechody mezi chody i mezi ruchy mají shromažďující účinek, při přechodech do nižšího chodu nebo ruchu zadní nohy podstupují pod těžiště (pokud tedy jezdec pouze netahá za otěž, ale používá k přechodu především sed a pro “přivolání” zadních nohou přiložení holení trochu dozadu), při přechodech nahoru pak při dobré impulsivitě zvyšujeme posuvnou sílu a tím i potenciál ke shromáždění. Chci však znovu zdůraznit, že získání shromáždění nelze uspěchat. Žádný “rychlotrénink” tady nebude fungovat, výsledkem bude jen parodie na shromáždění a násilí na koni. Je třeba zkoušet připravenost koně, testovat jeho momentální stav na shromážděných lekcích (nejdříve jen pouhých pokusech) a spokojit se zpočátku jen s náznaky. Všechno přijde časem a dobrým tréninkem. Pokud udržíme tento nenásilný přístup, zachováme si koně citlivého, neznechuceného a ochotného vyhovět. Jeho psychika nebude zlomena a z našeho koně se stane skutečný partner.

Postupně jsme se svým koněm prošli všemi fázemi, a to s většími či menšími problémy. Ráda bych, abyste přijali fakt, že problémy a nedorozumění mezi Vámi a Vaším koněm jsou normální a nemusí nutně znamenat selhání. To, co z Vás dělá nadějné jezdce, je Vaše schopnost hledat a najít v každé takové situaci příčinu potíží a její možné řešení. Jezdecké selhání nastává v okamžiku, kdy se jezdec přestává ptát PROČ? a začíná řešit věci násilím.

Náš seriál začal jako polemika s “jezdeckým návodem” uznávaného trenéra. Rozhodně si nedělám nárok na úplnost a absolutní pravdu. Sama se stále učím a sama dělám chyby. Vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta a hodně práce. O to víc mě udivuje samolibost a sebevědomí některých trenérů a jezdců, pro které je kůň jen něco, nad čím je třeba zvítězit, a  kteří o svých metodách a postupech zřejmě nikdy nezapochybovali. Aureola, která je obklopuje, je velmi působivá a mnoho méně zkušených a slepě věřících jezdců a majitelů koní je v dobré víře následuje. A proto: pěstujte si schopnost kritického myšlení, nevěřte všemu, co se tvrdí, dívejte se a myslete!

První náznaky piafy vycházející z dobrého shromáždění

Shromážděný klus

Dobrá piafa zraje roky a ukazuje kvalitu dosavadního tréninku (Romana Hájková a Generalissimus Morgana XXXI-11, mimochodem hřebci na fotografii je dvacet let)

Pseudopiafa: vysoká záď, zakročená přední noha, snížený týl, hlava za kolmicí (překresleno podle fotografie, autorka Jelena Tesařová)